Pověsti

Prokletý Hrad

Na kopci Hradisku u Vrážného býval hrad a v něm bydleli rytíři. Měli zajatce a ti museli vykonávat nejtěžší práce. Za to dostávali málo jídla, ale hodně bití.
Pod hradem byla studánka, z níž nosívali na hrad vodu. Pro množství lidí a dobytka bylo potřeba mnoho vody a zejména v zimě bývala cesta velmi obtížná. Pro vodu nechodívali jenom muži, ale musely ji nosit i jejich ženy a dcery, často i v noci, kdy neviděly na cestu.
Jedno děvče, které také nosívalo vodu, naříkalo, že ve tmě nevidí, a když klopýtalo s těžkým nákladem a trochu vody jí vyšplíchlo, bylo bito. Děvče šlo ke studánce znovu a tu uvidělo několik světýlek, která mu ochotně svítila. Dívka jim však za pomoc nebyla vděčná. Zlobila se, nadávala a proklínala všechny, kdo ji k té práci nutili. Tetelila se zlostí, tloukla nádobami o zem a zaháněla světýlka, která se snažila jí práci ulehčit. Pojednou ji světýlka opustila a dívka teprve nevěděla, co má dělat. Proklínala hradního pána a přála si, aby hrad na vysokém kopci zmizel ze světa. Sotva to dořekla, ozval se rachot a hrad se počal kácet. Propadl se celý do země a z jámy, v níž zmizel, šlehaly ohnivé plameny.
Polekané děvče utíkalo k hradu, kde bydleli i její rodiče, ale marně hledalo své obydlí. Všude bylo pusto, po hradu nezbylo ani památky. Bezcitný pán i jeho služebnictvo se propadli s hradem a zoufalé děvče se také ztratilo v nějaké propasti.
O jejím osudu věděla snad pouze světýlka, která jí svítila za tmavé noci u studánky.

O čertově kopečku u Vrážného

Mezi vysokými kopci s temnými lesy sedí stulena malá horská vesnička Vrážné. Od severovýchodu přibíhá k ní od ,,strážnického vrchu,, čilý potůček, protéká vesničkou a běží vesele dále k jihozápadu.
Za dávných časů stával za vsí starý dřevěný mlýn. Jeden jeho štít vyhlížel k strmému ,,Hradisku,, jehož temné lesy sahaly až k vesničce, druhý se usmíval na vesničku.
Stejnoměrné klapání mlýna oživovalo vesničku mezi lesy…
Ve mlýně se rádi scházívali sousedé. Mlynář byl veselá kopa a člověk světa znalý a dovedl mnohdy vypravovat podivné věci. Panímáma zase pekla dobrý samožitný chléb, který byl znám i v okolí. Tu se tedy sousedé pravidelně scházeli a besedovali. Jejich nejmilejší zábavou byla hra v karty. Mezi ně chodíval prý i čert. Nikdy nikomu neublížil a všichni ho měli rádi.Čert při hře sedával nejraději na mlýnském kameni ve mlýnici.
Jednou ho chtěl pan otec trochu poškádlit. Spustil tedy vodu, mlýnský kámen se roztočil a dřel čertovi kůži. Čert zakřičel bolestí, vyskočil a utekl. Žert nepochopil a pokládal to za mstu. Za mlýnem se zastavil a hroze pěstí křikl divoce: ,,Pomsta má vás nemine! Zasypu mlýn a celou vesnici kamením i s vámi!,,
Sotva to dořekl, strhla se vichřice, až se stromy ohýbaly a lámaly jako třísky, země se otřásala a duněla, těžké černé mraky zatahovaly obzor, v okolních lesích a na kopcích to burácelo a sousedé stojící před mlýnem uprostřed běsnící přírody, s hrůzou zahlédli v plamenech ďábla, jak rve na ,,Hradisku,, balvany.
Zuřivě uchopil veliký balvan, vznesl se s ním do výše, letěl jako šílený k vesničce a spustil jej přímo na mlýn. Temnou nocí se ozvala strašná rána a mlýn byl v sutinách. Část jeho se propadla do země.
Ďábel se znova vrátil se skále, vytrhl obrovský červenavý balvan a opět jako divý letěl k vesnici, aby ji rozbořil. Nedoletěl však. Když se blížil ke mlýnu, zakokrhal ve vsi kohout a čert ztratil svou moc. Vida, že nemůže dokončit svou pomstu, dopálil se a zařval, až se všechno třáslo, spustil balvan a zmizel v povětří.

Dodnes vidíme za vesnicí zbytky bývalého mlýna, několik rozbořených zdí porostlých hložím a červenavý štěrkový kopeček, rozpadlý to čertův balvan, jemuž lid říká ,,čertův kopeček,,.